A/ Etopedie jako subsystém komprehenzivní speciální pedagogiky. Vznik a tradice oboru. Paradigmata v etopedii.
Subsystémy KSP se vážou na specifika výchovy a vzdělávání skupin handicapovaných osob. Jedním z nich je etopedie (etos - morálka). V rámci vertikálního členění KSP se dále dělí etopedie na etopedii školního věku a na etoandragogiku. Původně byla problematika poruch chování zahrnuta v oboru psychopedie. K vyčlenění etopedie z psychopedie došlo v roce 1969 pro značnou rozdílnost problematiky osob s MR a osob mravně narušených. Zpočátku převažovala péče charitativní, Pestalozi a Rousseau zdůrazňovali nutnost výchovy a speciálního přístupu, taktéž Komenský poukazuje na to, že lze tyto jedince vzdělávat. Kuja položil v roce 1989 základy etopedické terminologie. Od počátku utváření tohoto vědního oboru se etopedie do značné míry překrývala s oborem léčebná pedagogika, která byla definována jako obor zaměřený na problematiku výchovně léčebné práce se soc. nepřizpůsobivými a emocionálně narušenými dětmi. V 80. letech došlo k terminologickému sjednocení. V roce 1977 se vydává Defektologický slovník který je podkladem pro vytvoření slovníku etopedického pod názvem Speciálně pedagogická terminologie etopedická (1985) a jeho autoři jsou Pohunková a Vocilka. Před vydáním slovníku došlo k sjednocení termínu označující defekt v etopedii - mravní narušenost (obtížná vychovatelnost - sociálně patologické jevy - poruchy chování. V roce 1989 J. Kuja vydává Základy etopedické terminologie.