se zabývá výchovou, vzděláním, komplexní péčí o osoby s narušenou komunikační schopností. Komunikační schopnost zahrnuje roviny jazykových projevů: • foneticko - fonologickou / zvukovou/, • morfologicko - syntaktickou / gramatickou/, • lexikálně- sémantickou, • pragmatickou, • mluvenou i grafickou formu, • verbální i neverbální komunikaci.
Ontogeneze řeči: A. Předřečové období 1 - období neartikulovaného křiku - hlasový reflex je reakcí na změnu prostředí, asi po 6. týdnu života dostává citové zabarvení 2 - období broukání - měkký hlasový začátek, větší rozmanitost zvuku 3 - období pudového žvatlání - hra s mluvidly, objevuje se i u neslyšících 4 - období napodobujícího žvatlání / v 6. - 8. měsíci/ - zapojuje se sluchová i zraková kontrola, dítě začíná napodobovat hlásky mateřského jazyka, vznikají artikulační pohybové stereotypy, dítě hlásky opakuje - fyziologická echolálie 5 - stádium rozumění řeči / 10. - 12. měsíc/ dítě nechápe obsah slov, ale reaguje na výzvu úroveň 1. signální soustavy
B. Stádium vlastního vývoje řeči 1 - období emocionálně volní - slovo se spojuje s konkrétními osobami, věcmi, má funkci celé věty, rozlišení je vyjadřováno posunky a modulací 2 - egocentrické stadium - 1,5 - 2 roky, dítě napodobuje dospělé, opakuje si slova, objevuje mluvení jako činnost 3 - stadium rozvoje komunikační řeči 2 - 3 rok, prudké kvalitativní i kvantitativní zdokonalení řeči, učí se dosahovat pomocí řeči cíle 4 - stadium logických pojmů - okolo 3. roku, označení, dosud úzce spjatá s konkrétními jevy, se postupně pomocí abstrakce stávají všeobecným označením. Při těchto náročných myšlenkových operacích dochází často k těžkostem, k vývojovým obtížím v řeči. Na přelomu 3. a 4. roku dítě vyjadřuje své myšlenky zpravidla obsahově i formálně správně, začíná proces intelektualizace řeči.