Hovoříme-li o náročnosti životního postavení dětí s ADHD, pak zároveň s tím nutno konstatovat, že situace rodičů dětí není o nic lehčí. I jim samotným přináší dítě s ADHD uspokojení méně, život s ním je často zdrojem starostí a komplikací. Rodiče prožívají více nejistoty a úzkosti, výchova těchto dětí klade na všechny zúčastněné větší nároky. Vyžaduje lidi zralé, moudré a tolerantní. Pro rodiče tu bude nejdříve třeba, aby se vyrovnali s pocitem viny, kterou mnohdy v sobě nesou. Pátrají, proč právě jejich dítě je „jiné, zvláštní“. Stydí se za potíže svého dítěte, vidí v nich doklad svého vlastního výchovného selhání, svých vlastních chyb a nedostatečnosti. Už v kojeneckém věku ve vztahu k těmto dětem zkoušejí matky daleko v menší míře uspokojení ze vzájemné cituplné směny podmětů.