Studijní materiál: Behaviorální modifikace lidského chování - Učení klasickým podmiňováním
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:81,9 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:Univerzita Palackého v Olomouci
- Fakulta:Pedagogická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Pedagogika
- Předmět:Pedagogická psychologie
- Autor:kungs
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:4 strán
- Zobrazeno:1 377 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,7 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:10049
- Poslední úprava:03.04.2017
1. Teoretické pozadí
Teoretickým pozadím předkládaných postupů jsou behaviorismus, resp. neobehaviorismus. Lze připustit, že tyto filosofické a posléze i psychologické koncepce jsou kritizovány (výhrady jsou ostatně ke všem filosofickým a psychologickým koncepcím), nicméně postupně budeme nacházet důvody, proč jsme dali přednost právě jim.
Nevýhody behaviorálních teorií spočívají v tom, že se zaměřují převážně na pozorovatelné (zjevné) chování. Méně zjevné formy chování a zejména mentální procesy na pozadí jsou obtížně pozorovatelné a proto jsou behaviorismem opomíjeny (zajímají se o ně spíše kognitivní teorie). Je to ovšem jisté zjednodušení (které koriguje neobehaviorismus). Přesnější bude, že oba přístupy (behaviorální a kognitivní) se zabývají spíše jinými typy problémů lidského chování.
Když hodnotíme přínos psychologie pro oblast vzdělávání a výchovy zjistíme, že v současné literatuře dominují právě dva směry: behaviorální a kognitivní. Behaviorální teorie učení (neboli učení podmiňováním) vysvětlují učení z hlediska pozorovatelných změn v chování. Kognitivní teorie učení se zaměřují na mentální procesy, na nichž je učení založeno.
Teoretickým pozadím předkládaných postupů jsou behaviorismus, resp. neobehaviorismus. Lze připustit, že tyto filosofické a posléze i psychologické koncepce jsou kritizovány (výhrady jsou ostatně ke všem filosofickým a psychologickým koncepcím), nicméně postupně budeme nacházet důvody, proč jsme dali přednost právě jim.
Nevýhody behaviorálních teorií spočívají v tom, že se zaměřují převážně na pozorovatelné (zjevné) chování. Méně zjevné formy chování a zejména mentální procesy na pozadí jsou obtížně pozorovatelné a proto jsou behaviorismem opomíjeny (zajímají se o ně spíše kognitivní teorie). Je to ovšem jisté zjednodušení (které koriguje neobehaviorismus). Přesnější bude, že oba přístupy (behaviorální a kognitivní) se zabývají spíše jinými typy problémů lidského chování.
Když hodnotíme přínos psychologie pro oblast vzdělávání a výchovy zjistíme, že v současné literatuře dominují právě dva směry: behaviorální a kognitivní. Behaviorální teorie učení (neboli učení podmiňováním) vysvětlují učení z hlediska pozorovatelných změn v chování. Kognitivní teorie učení se zaměřují na mentální procesy, na nichž je učení založeno.