Výchova dětí a mládeže k toleranci a spolupráci, k humanistickým kulturním tradicím, formování jejich osobností tak, aby se v nich slučovala svoboda jedince s právním řádem, patří k základním cílům vzdělávací politiky našeho státu.
Na základě změn ve střední a východní Evropě po roce 1989 vznikly nepochybně příznivější podmínky pro celkové zlepšení mezilidské a interkulturní komunikace, přesto se však v naší společnosti začaly ve větší míře objevovat dříve potlačované či jen okrajově se vyskytující jevy a předsudky, které v mnoha případech přehlížejí humanistické hodnoty a oprávněné lidské a občanské nároky jedinců i společenských skupin: netolerance, xenofobie a - jak ukazují výsledky průzkumu veřejného mínění - i počínající rasismus. Příčiny tohoto stavu je třeba hledat v celém složitém souhrnu okolností.