Základem úběru materiálu je elektroeroze, kdy vlivem vysoké koncentrace energie (105 až 107 W.mm-2) materiál taje a odpařuje se. Úběru materiálu se dosahuje elektrickými výboji mezi anodou (nejčastěji ji tvoří nástrojová elektroda) a katodou (nejčastěji ji tvoří obrobek) ponořenými do tekutého dielektrika - kapalina s vysokým elektrickým odporem. Tak lze opracovávat pouze elektricky vodivé materiály. Zákonitosti elektroeroze
1) podléhají jí všechny elektricky vodivé materiály; 2) Používají se dva druhy výbojů: a) oblouk, tj. stacionární výboj; b) jiskra, tj. nestacionární výboj; 3) výboje probíhají mezi elektrodami ve vzdálenosti 5 až 100 μm; 4) intenzita působení výboje závisí na: a) elektrických parametrech výboje; b) vzdálenosti mezi elektrodami; c) znečištění a vodivosti dielektrika.