Abychom zjistili význam a původ slova rétorika, musíme se vydat do Řecka. Základem je řecké slovo RHÉSIS, neboli řeč. Slovo RHÉTOR neznamená, jak by se dalo předpokládat řečníka, nýbrž mistra slova. Posléze se tohoto slova užívalo k označení člověka, který vyučoval ostatní k mistrovství řeči, tedy pro učitele rétoriky. Ostatní jazyky postupně tento termín přejímají.
Největší úspěchy lidského druhu pramení z jeho schopnosti vytvářet složité myšlenky a sdělovat je druhým. Proces myšlení v sobě zahrnuje velké množství duševních aktivit.
Myšlení muže být pojímáno jako ‚řeč mysli‘. Existuje více druhů této řeči. Jeden z nich odpovídá proudu vět, které ‚slyšíme v mysli‘, a nazývá se propozicionální myšlení. Jiný druh této řeči odpovídá představám zvláště zrakovým, tomu, co ve své mysli ‚vidíme‘, a nazývá se imaginativní myšlení. Za třetí můžeme rozlišovat motorické myšlení, které má vztah k posloupnosti ,představ pohybu mysli‘.