V přírodě se síla vody projevuje již milióny let. Ve formě eroze neustále mění tvář Země. Její účinky můžeme sledovat například na hladkých říčních oblázcích a valounech, při vymílání břehů řek, vytváření kaňonů atd. Není divu, že se lidstvo snažilo těchto vlastností vody co nejvíce využít. Vznikly tak mnohé postupy využívající její sílu v různých technologických operacích. V druhé polovině dvacátého století se řada výzkumníků a vývojářů snažila stále intenzivněji využít účinky řezné síly vysokotlakého vodního paprsku nejen k rozdělování různých horninových materiálů ale i k řezání kovů a dalších tvrdých materiálů. Během posledních desetiletí prošla tato technologie prudkým vývojem, díky kterému je v současnosti možno dělit a opracovávat vodním paprskem prakticky jakýkoli materiál, ať už se jedná o kovy, keramiku, skla anebo kompozity či plasty. Vzhledem k univerzálnosti svého použití se tato metoda řadí na první místo mezi nekonvenčními metodami obrábění.