Ultrasonografie je dnes nejrozšířenější a nejsnáze dostupná moderní diagnostická zobrazovací metoda. Patří jí proto místo prvního kroku v diagnostickém vyšetřovacím algoritmu. Ultrazvukové diagnostické metody se začaly vyvíjet na počátku 50 let 20. století, a to po dvou samostatných liniích. Základem zobrazovacích metod, určených ke studiu morfologie zobrazovaných tkání, byla ultrazvuková průmyslová defektoskopie - metoda nedestruktivního průkazu vad materiálu, používaná v průmyslu od 30.let minulého století Tato metoda je založena na detekci akustických rozhraní, tj. rozhraní dvou prostředí o různých akustických impedancích. K detekci těchto rozhraní se nejčastěji používá impulsní odrazové metody. Druhá skupina metod, založená na Dopplerově principu, slouží k detekci pohybu tkání a k měření rychlosti toku krve. Zpočátku se obě skupiny metod vyvíjely odděleně a teprve v první polovině sedmdesátých let dochází k jejich kombinaci. Od té doby se mimo jednoúčelových dopplerovských přístrojů pro speciální angiologické účely a malých přenosných ultrasonografů vyrábějí ultrazvukové diagnostické přístroje obsahující jak zobrazovací, tak dopplerovské moduly.
Ultrazvuková diagnostická technika, jak zobrazovací, tak dopplerovská, prodělala za více než 50 let své existence neobyčejně prudký technický rozvoj a stala se integrální součástí zobrazovací diagnostiky v řadě lékařských oborů. Vzhledem k mobilnosti a pořizovací ceně, a tím i dostupnosti, se ultrasonografie stala nejčastěji používanou diagnostickou zobrazovací metodou v řadě lékařských oborů.
Text byl zpracován a doplněn obrázky na základě mnohaletých zkušeností s výukou ultrasonografie v rámci předmětu „diagnostické zobrazovací metody“ ve IV. ročníku lékařského studia. Jeho příprava a volné umístění na webové stránce kliniky byla umožněna díky přispění českého zastoupení firmy Diagnostic Pharmaceuticals. Věřím, že se tento text stane vhodnou studijní pomůckou, a to nejen pro přípravu ke zkoušce.