Seminární práce: Sám sobě dospělým, dítětem i rodičem
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:54,8 %
- Typ:Seminární práce
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Psychológia
- Autor:zadsemuser
- Rozsah A4:6 strán
- Zobrazeno:731 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:1027
- Poslední úprava:07.04.2010
Kapitola 1.
Lidská přirozenost
První kapitola nazvaná „Lidská přirozenost“ je jakýmsi úvodním vstupem problematiky celé knihy. Autoři se zabývají úvahami o lidské přirozenosti a s tím spojenými otázkami. První část této kapitoly je zaměřena především na myšlenky a názory několika významných filozofů a psychologů jako jsou Platon, Aristoteles, John Lock, J. J. Rousseau, J. Watson či Sigmund Freud.
Platonův i Aristotelův náhled na podstatu lidské duše je silně ovlivněn vírou v Boha. Platon vychází z názoru, že duše pochází z části ze světa idejí (tj. od Boha) a z části ze světa jevů (tj. hmoty). Pokud jde o rozdělení toho „božského“ a řekněme „ďábelského“ v nás, nebyl Platon moc optimistický. Platón se dále zabývá rozdělením duše a považuje ji za tzv. trojjedinou. Rozděluje ji na rozum, duši vznětlivou a duši žádostivou. Myslím si, že v takovémto případě přesně vystihl, že rozum má občas plné ruce práce, aby dokázal další dvě složky duše ukočírovat.
Lidská přirozenost
První kapitola nazvaná „Lidská přirozenost“ je jakýmsi úvodním vstupem problematiky celé knihy. Autoři se zabývají úvahami o lidské přirozenosti a s tím spojenými otázkami. První část této kapitoly je zaměřena především na myšlenky a názory několika významných filozofů a psychologů jako jsou Platon, Aristoteles, John Lock, J. J. Rousseau, J. Watson či Sigmund Freud.
Platonův i Aristotelův náhled na podstatu lidské duše je silně ovlivněn vírou v Boha. Platon vychází z názoru, že duše pochází z části ze světa idejí (tj. od Boha) a z části ze světa jevů (tj. hmoty). Pokud jde o rozdělení toho „božského“ a řekněme „ďábelského“ v nás, nebyl Platon moc optimistický. Platón se dále zabývá rozdělením duše a považuje ji za tzv. trojjedinou. Rozděluje ji na rozum, duši vznětlivou a duši žádostivou. Myslím si, že v takovémto případě přesně vystihl, že rozum má občas plné ruce práce, aby dokázal další dvě složky duše ukočírovat.