Cestovní ruch je specifickou formou mechanického pohybu obyvatelstva. Lze ho chápat jako volný čas trávený na místě jiném, než je trvalé bydliště. „V rámci cestovního ruchu se každoročně dává na celém světě do pohybu obrovské množství lidí. Účelem je rekreace, poznání, styk s lidmi a celá řada dalších důvodů. Vůdčím motivem je záměrná změna prostředí, jež umožňuje člověku uspokojit některé z jeho potřeb, pro jejichž uspokojení neposkytuje místo běžného životního prostředí dostatek možností a příležitostí nebo neumožňuje dostatečnou kvalitu jejich uspokojení.“ Cestovní ruch je tedy součástí spotřeby . Tento velice významný fenomén se stal předmětem institucionalizace. Vzniklo několik mezinárodních organizací cestovního ruchu. Podle mezinárodně uznávané definice Světové organizace cestovního ruchu (WTO) je „cestovní ruch činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok (v rámci domácího cestovního ruchu 6 měsíců), za účelem trávení volného času a služebních cest, přičemž osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa.“ Ekonomický význam cestovního ruchu je neoddiskutovatelný. Je to největší a nejdynamičtější odvětví světového hospodářství. Ovlivňuje zaměstnanost, HDP, platební bilanci státu, příjmy státního a místních rozpočtů, podporuje investiční aktivity. Ekonomickému významu cestovního ruchu je věnována samostatná kapitola této diplomové práce. Novodobý cestovní ruch vznikl v období průmyslové revoluce koncem 19. a začátkem 20. století. Příčinou byl rozvoj výrobních sil a výrobních vztahů. Lidé měli díky zkracování pracovní doby více volného času, který začali využívat ve prospěch cestování a poznávání nových destinací. Předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu se během 20. století rozšířily díky uplatňováním výsledků vědy a techniky v praxi. Postupující proces urbanizace, tj. koncentrace obyvatelstva, průmyslu a dopravy do městských sídel, má za následek odtrhnutí lidí od přírody a zhoršování životního prostředí. Tyto faktory jsou z hlediska rozvoje cestovního ruchu v současnosti rozhodující. Cílem předkládané diplomové práce je analýza a hodnocení vývoje cestovního ruchu a jeho budoucích trendů v Evropě. Práce je převážně zaměřena na země severní a západní Evropy. Monako a Lichtenštejnsko jsem do analýzy nezařadil. K začlenění států do jednotlivých regionů jsem respektoval členění regionů Světové organizace cestovního ruchu (WTO). V úvodní kapitole práce je objasněn význam základních pojmů v cestovním ruchu a popsána metodika sledování cestovního ruchu. Další dvě kapitoly jsou zaměřeny na ekonomický význam cestovního ruchu a na vývoj cestovního ruchu. Hlavní část práce popisuje funkčně-prostorové rozložení cestovního ruchu. Analýza probíhá na úrovni států a jejich regionu. Za každou částí Evropy následuje vyhodnocení nejvýznamnějších států a regionů. Kromě srovnání absolutních ukazatelů jsem pro lepší vypovídací schopnost použil také relativní statistiky. Poslední kapitola práce je zaměřená na perspektivy dalšího rozvoje cestovního ruchu v Evropě. Jsou zde popsány trendy, které ovlivňují vývoj cestovního ruchu v Evropě. Kapitola také nastiňuje budoucí vývoj pozice Evropy jako destinace na světovém trhu a odhaluje budoucí cíle evropské politiky cestovního ruchu.
Při výkladu teoretických poznatků jsem využíval odbornou literaturu. Na trhu existuje řada publikací a knih, které se přímo či nepřímo zabývají cestovním ruchem. Při statistické a komparační analýze jsem využíval data získaná z výzkumů a databází na internetových stránkách Eurostatu a Světové organizace cestovního ruchu (WTO). Eurostat nabízí mnohé údaje získané od národních úřadů jednotlivých členských států v přehledné a snadno dostupné formě. K hodnocení absolutní a relativní návštěvnosti jednotlivých států a jejich regionů jsem vybral statistiku příjezdů turistů do všech ubytovacích zařízení. Za výchozí období hodnocení jsem zvolil rok 2004. Tyto údaje jsou v současné době nejaktuálnější - pro většinu hodnocených státu Eurostat poskytuje informace o příjezdech na národní i regionální úrovní, počtu obyvatel a infrastruktuře pro cestovní ruch (počet zařízení, počet pokojů a lůžek). U některých států nebo jejich regionů nebyla za rok 2004 dostupná data. V takových případech jsem použil nejaktuálnější dostupné údaje. Na případné odchylky je v textu upozorněno.