Během své hospodářské činnosti navazuje účetní jednotka dlužnické a věřitelské vztahy, a to s jinými firmami a dalšími institucemi (SZP, FÚ, zaměstnanci, společníci apod.). Pohledávky a závazky vznikající z těchto vztahů se evidují ve 3. účtové třídě na účtech pohledávek (účty aktivní) a na účtech závazků (účty pasivní). U zúčtovacích vztahů většinou platí zásada zákazu kompenzace, zejména v oblasti oddělené evidence pohledávek a závazků z obchodního styku, z vlastnických vztahů apod. U pohledávek a závazků je možný vzájemný zápočet, a to pouze tehdy, jedná-li se o pohledávku a závazek týkající se jednoho subjektu, splatný do jednoho roku a znějící na stejnou měnu.
Veškeré pohledávky a závazky se v účetnictví oceňují v okamžiku jejich vzniku jmenovitou hodnotou, tzv. nominální cenou, při nabytí za úplatu se oceňují pořizovací cenou. Součástí pořizovací ceny jsou přímé náklady spojené s pořízením (např. náklady na znalecké ocenění nakupovaných pohledávek, odměny právníkům, provize). Zároveň je třeba si uvědomit, že hodnota takového majetku se může měnit (z důvodu nejistoty jeho splatnosti), a proto lze rovněž k pohledávkám vytvářet opravné položky (uplatňování zásady opatrnosti). Odlišně se oceňují pohledávky odkoupené od jiných osob, které jsou obvykle pořízeny za cenu nižší, než je jejich jmenovitá hodnota - oceňují se pořizovací cenou.