Diplomová práce: Parlamentní systémy

Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila téma Parlamentní systémy zejména z důvodu, že Česká republika se řadí mezi státy s parlamentní formou vlády, podobně jako většina států Evropy a dle mého názoru, by si každý člověk měl být vědom, alespoň v základních rysech, jak funguje politický systém, ve kterém žije. Studium politických systémů nám totiž v podstatě odpovídá na otázku, jaké orgány vykonávají a podílejí se na státní moci a jakými pravomocemi tyto orgány disponují. Politický systém nepředstavuje systém vázaný pouze na politiku či vládu, ba naopak je spojen i se systémy právními, ekonomickými, kulturními a řadou dalších sociálních systémů. Události posledních let, kdy došlo k vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka v době předsednictví Radě Evropské unie či zavedení přímé volby prezidenta republiky, mě vedly k zamyšlení se nad touto problematikou a nad principy, na jejichž základě tyto systémy fungují.

Cílem předkládané diplomové práce je zejména komplexně definovat parlamentní systémy a základní principy jejich fungování, mezi něž patří především princip dělby moci, který není chápán příliš striktně, svrchovanost parlamentu a specifické vztahy mezi exekutivou a legislativou. Snažím se rozlišit mezi jednotlivými typy těchto systémů, byť totiž fungují v podstatě na stejných principech, rozložení moci mezi nejvyššími státními orgány i jejich postavení v ústavním systému může být odlišné, což se budu snažit ukázat především na konkrétních příkladech. Zaměřím se také na Českou republiku, kde se budu snažit vystihnout vzájemné vztahy mezi nejvyššími ústavními orgány a zabývat se budu také změnami právního řádu, zejména novelou Ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta republiky a návrhem novely Ústavy o zavedení konstruktivního hlasování o nedůvěře.

Pro každý politický systém jsou typické určité vztahy mezi nejvyššími ústavními orgány, které zahrnují parlament, vládu a prezidenta republiky. Pro parlamentní formu vlády je typické slabé postavení prezidenta republiky, jehož funkce jsou spíše reprezentativní povahy, čímž se parlamentní systémy výrazně odlišují od systémů prezidentských či poloprezidentských, a vzájemná spolupráce mezi exekutivou a legislativou.
Politický systém každého státu je určitou individualitou, a k jeho pochopení nám nepostačí pouhý nástin vztahů mezi nejvyššími státními orgány, ale v mnoha případech je potřeba zaměřit se též na tradice či na historii, která značně vedla k utváření politického systému dané země. Typickým příkladem je Spolková republika Německo, ve které zákonodárci při tvorbě Základního zákona vycházeli především z negativních zkušeností z období Výmarské republiky a nacionálního socialismu. Velký důraz na tradici a historické souvislosti klade také Velká Británie, ve které ani v současnosti neexistuje psaná ústava, a úprava vztahů mezi nejvyššími státními orgány je z velké části založena na ústavních zvyklostech. I z tohoto důvodu se budu v závěrečné části své diplomové práce zabývat těmito dvěma politickými systémy, které např. Giovanni Sartori řadí pod premiérské systémy, přesto však i zde se setkáme s jistými odlišnostmi.