Státnicové otázky: Vypracované státnicové otázky z okruhu Teorie a analýza demokracie
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Univerzita Karlova v Praze
- Fakulta:Fakulta sociálních věd
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Politologie
- Předmět:Teorie a analýza demokracie
- Autor:quadra
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:159 strán
- Zobrazeno:1 190 x
- Stažené:5 x
- Velikost:0,5 MB
- Formát a přípona:Archiv souborů (.rar)
- Jazyk:český
- ID projektu:10474
- Poslední úprava:19.06.2017
KONSOCIAČNÍ (KONSENSUÁLNÍ) DEMOKRACIE
Poprvé tento pojem použil Arend Lijphart, který v 60. létech, zkoumal systémy některých západoevropských zemíVšiml si, že v některých zemích existují oddělené segmenty (jakési menšiny) ve společnosti, které mezi sebou nekomunikují -> jak je však možné, že tento systém i přesto funguje? -> Jestliže mezi sebou nekomunikují, pak toto musí být nahrazeno zvýšenou komunikací a spoluprací jejich politických elit, nevzniká pocit ohrožení menších skupin
Konsociační demokracie:
1. typ sociální struktury společnosti (vyznačuje se rozpory -> rozdělení na menšiny, každá je jiná)
2. kulturní tradice - ve společnosti zakořeněn typ rozhodování
3. způsob chování elit - elity hrají klíčovou roli, reprezentují menšiny -> jejich snahou je se dohodnout (domluva na úrovni elit)
4 základní pravidla umožňující zachování celku společnosti:
1. proporcionalita (poměrnost) - nejde jen o poměrný volební systém, poměrné zastoupení relevantních skupin ve společnosti (každá menšina svého zástupce)
2. menšinová autonomie - zachována jinakost každé menšiny ve společnosti, každá menšina si o některých záležitostech rozhoduje sama (náboženství, sociální politika,…), oddělenost menšin -> setkávání členů různých menšin co nejméně
3. velká koalice - spojení vládnoucích elit => dohoda; o všem v menšinách by měly rozhodovat elity -> jejich zájem je udržet systém jako celek
4. menšinové veto - ve všech otázkách má mít každá menšina možnost vetovat rozhodnutí, které by ji ohrozilo -> pojistka proti tomu, aby elity nemohly rozhodovat, jak chtějí, právo veta mohou menšiny jen v ohrožení autonomie, pokud by se využívalo často -> zablokování systému
- pro demokratické režimy je podstatné: 1. struktura společnosti (rozdělená, homogenní)
2. chování elit (konsensus, konkurenční chování)
- z tohoto odvodil v 80. letech model konsensuální a většinové demokracie
Poprvé tento pojem použil Arend Lijphart, který v 60. létech, zkoumal systémy některých západoevropských zemíVšiml si, že v některých zemích existují oddělené segmenty (jakési menšiny) ve společnosti, které mezi sebou nekomunikují -> jak je však možné, že tento systém i přesto funguje? -> Jestliže mezi sebou nekomunikují, pak toto musí být nahrazeno zvýšenou komunikací a spoluprací jejich politických elit, nevzniká pocit ohrožení menších skupin
Konsociační demokracie:
1. typ sociální struktury společnosti (vyznačuje se rozpory -> rozdělení na menšiny, každá je jiná)
2. kulturní tradice - ve společnosti zakořeněn typ rozhodování
3. způsob chování elit - elity hrají klíčovou roli, reprezentují menšiny -> jejich snahou je se dohodnout (domluva na úrovni elit)
4 základní pravidla umožňující zachování celku společnosti:
1. proporcionalita (poměrnost) - nejde jen o poměrný volební systém, poměrné zastoupení relevantních skupin ve společnosti (každá menšina svého zástupce)
2. menšinová autonomie - zachována jinakost každé menšiny ve společnosti, každá menšina si o některých záležitostech rozhoduje sama (náboženství, sociální politika,…), oddělenost menšin -> setkávání členů různých menšin co nejméně
3. velká koalice - spojení vládnoucích elit => dohoda; o všem v menšinách by měly rozhodovat elity -> jejich zájem je udržet systém jako celek
4. menšinové veto - ve všech otázkách má mít každá menšina možnost vetovat rozhodnutí, které by ji ohrozilo -> pojistka proti tomu, aby elity nemohly rozhodovat, jak chtějí, právo veta mohou menšiny jen v ohrožení autonomie, pokud by se využívalo často -> zablokování systému
- pro demokratické režimy je podstatné: 1. struktura společnosti (rozdělená, homogenní)
2. chování elit (konsensus, konkurenční chování)
- z tohoto odvodil v 80. letech model konsensuální a většinové demokracie