Ústavní právo je odvětvím práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji. Předmět ústavního práva tedy závisí na vymezení toho, co je ústava. Rozumí se jím především zákon, který je takto označený a obsahuje soubor norem nejvyšší právní síly. Takový předpis obsahující normy nejvyšší právní síly může však být označen i jinak (ústavní zákon, ústavní listina, základní zákon, konstituce). V určitém všeobecném (universálním pojetí) existuje řada přístupů k vymezení pojmu ústavní právo : a) Ústavní právo vyjadřuje určitou politickou organizaci společnosti, strukturu mocenských prostředků, organizaci veřejné moci. Je v tomto smyslu vyjádřením představ politické reprezentace o žádoucí organizaci vztahů a o jejich setrvačnosti v perspektivě - hledisko politické. b) Ústavní právo je spjato s moderní státností. Vzniká s revolučním vývojem. Vyjadřuje svobodu individua, jeho rovnoprávnost, zdroj moci a podíl na jejím výkonu - hledisko historicko-genetické. c) Předmětem tohoto druhu práva jsou vztahy vznikající při výkonu státní moci, zabývající e strukturou státní moci, vůlí státu poskytnutého prostoru pro činnost individua. V této podobě je pojímáno jako právo státní, výrazně založené na učení o státu-hledisko etatistické. d) Předmětem ústavního práva jsou právní vztahy, upravené normami ústavy, jim na roveň postaveným nebo na ústavu bezprostředně navazujícím - hledisko normativně právní. e) Ústavní právo je soustava právních norem konkrétní země, které upravují postavení člověka ve společnosti a státu, základy společenského zřízení, základy organizace a činnosti systému státních orgánů a taktéž orgánů samosprávy - hledisko věcně - předmětové.