Státnicové otázky: Vypracované otázky ke státní zkoušce z Českých a československých právních dějin
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta právnická
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Dejepis
- Předmět:České a Československé právní dějiny
- Autor:quadra
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:165 strán
- Zobrazeno:1 548 x
- Stažené:1 x
- Velikost:1,6 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:10501
- Poslední úprava:11.07.2017
1.A. LITERATURA A PRAMENY K ČESKÉ STÁTNOSTI. (učebnice str. 11 - 14)
Pod pojmem pramen práva rozumíme autentické zachycení minulosti v právních knihách a zákonech, díky kterému poznáváme historii. Tyto prameny mohou být jak hmotné tak i literární (avšak literatura je zprostředkované podání historie).
Zájem o minulost našeho státu a práva byl vždy spojen s potřebami politickými a mnohdy to byla právní historie, která přinášela argumenty pro politické cíle a národní politický program.
Počátky vědeckého zpracování českých dějin
U nás se jedná především o období 1.poloviny 17.století (respektive celé 17.století). V 1. polovině 17. století se jedná především o díla dvou exilových autorů:
Pavel Stránský - byl to spisovatel, právník a historik, který žil v exilu v Nizozemí, kde také posléze na obranu české protestantské emigrace vydal své latinsky psané dílo Respublica Bohéma (O státě českém), které se zabývá historií českého státu, geografickými poměry, posloupností panovníků, také zákony a právem, orgány státu a jejich kompetencemi - dá se říct že autor využívá dosavadní tradice a také výkladu svých předchůdců o původu českého státu a práva. V díle také řeší otázku poměru českého státu k Svaté říši římské (národa německého) a v tomto ohledu podává důkaz, že české země byly vždy samostatné a jejich právo pochází přímo z nich.
Pavel Skála ze Zhoře - byl to protestantský historik, který žil v německém exilu a který je autorem díla Historie církevní, které je psáno česky a je rozděleno do 10svazků. Ve svém díle se zabývá jak dějinami církevního práva (křesťanství a katolická církev především), tak i dějinami světského práva. Jeho dalším dílem byla Česká konfederace, která řeší mimo jiné otázky vedoucí k událostem roku 1620 (Bílá hora), ale především se zabývá generálním sněmem, který se konal roku 1619 a který přijal 1.českou ústavu (odtud název knihy). Obě jeho díla byla využívána, např. za absolutismu se zdůrazňovaly některé pasáže týkající se české svébytnosti
Ve 2. polovině 17.století má hlavní postavení jeden autor:
Bohuslav Balbín - byl to česky i latinsky píšící historik (jezuita), jehož hlavním dílem je Obrana jazyka slovanského, zvláště českého, která byla psaná latinsky. Dalším dílem je Liber curialis, které se zabývá dějinami soudnictví a Zemských sněmů. Dále napsal dílo Výtah z dějin Čech, které je psáno latinsky. Tento historik obdivoval dobu Karla IV. a považoval jí za vrchol vývoje státu a práva (nesouhlasil s dobou ve které žil).
Pod pojmem pramen práva rozumíme autentické zachycení minulosti v právních knihách a zákonech, díky kterému poznáváme historii. Tyto prameny mohou být jak hmotné tak i literární (avšak literatura je zprostředkované podání historie).
Zájem o minulost našeho státu a práva byl vždy spojen s potřebami politickými a mnohdy to byla právní historie, která přinášela argumenty pro politické cíle a národní politický program.
Počátky vědeckého zpracování českých dějin
U nás se jedná především o období 1.poloviny 17.století (respektive celé 17.století). V 1. polovině 17. století se jedná především o díla dvou exilových autorů:
Pavel Stránský - byl to spisovatel, právník a historik, který žil v exilu v Nizozemí, kde také posléze na obranu české protestantské emigrace vydal své latinsky psané dílo Respublica Bohéma (O státě českém), které se zabývá historií českého státu, geografickými poměry, posloupností panovníků, také zákony a právem, orgány státu a jejich kompetencemi - dá se říct že autor využívá dosavadní tradice a také výkladu svých předchůdců o původu českého státu a práva. V díle také řeší otázku poměru českého státu k Svaté říši římské (národa německého) a v tomto ohledu podává důkaz, že české země byly vždy samostatné a jejich právo pochází přímo z nich.
Pavel Skála ze Zhoře - byl to protestantský historik, který žil v německém exilu a který je autorem díla Historie církevní, které je psáno česky a je rozděleno do 10svazků. Ve svém díle se zabývá jak dějinami církevního práva (křesťanství a katolická církev především), tak i dějinami světského práva. Jeho dalším dílem byla Česká konfederace, která řeší mimo jiné otázky vedoucí k událostem roku 1620 (Bílá hora), ale především se zabývá generálním sněmem, který se konal roku 1619 a který přijal 1.českou ústavu (odtud název knihy). Obě jeho díla byla využívána, např. za absolutismu se zdůrazňovaly některé pasáže týkající se české svébytnosti
Ve 2. polovině 17.století má hlavní postavení jeden autor:
Bohuslav Balbín - byl to česky i latinsky píšící historik (jezuita), jehož hlavním dílem je Obrana jazyka slovanského, zvláště českého, která byla psaná latinsky. Dalším dílem je Liber curialis, které se zabývá dějinami soudnictví a Zemských sněmů. Dále napsal dílo Výtah z dějin Čech, které je psáno latinsky. Tento historik obdivoval dobu Karla IV. a považoval jí za vrchol vývoje státu a práva (nesouhlasil s dobou ve které žil).