1. Pojem právo, funkce práva „Právo jako termín nemá správné definice“ „Každý ví, co jest právem, avšak nikdo nedokáže podat uspokojivou definici“ Definice se však převážně shodují na tom, že právo je „společenský systém“ - (účelem je regulovat a uspořádat) V Římě právo nebylo definováno, Digesta pouze uvádí » jaké má právo být (spravedlivé a dobré) Právo je vytvářeno společností, tedy vůlí lidí, skrze stát, který chrání zvolený „zákonodárný orgán“ » Tvůrcem práva je tedy stát a stát je mimo jiné tvořen lidmi „společenskou vůlí“ Knapp sám definici práva nepodává, snaží se však poznatky z pozorování práva takto: „Právo je společenský systém příkazů, zákazů i dovolení, jehož účelem je uspořádat společenské vztahy“ Ukázka možného chápání práva Na domečku je na ceduli napsáno: „Do lesa se nechodí“ právo (právní norma) tedy má podobu: » Doporučení - tváří se jako recept na vaření » Zákaz - zakazuje nějaké chování
»
Zvyk - říká nám tvrzení, které tvrdí, že je zakázáno chodit do lesa (je to všeobecně známo - obyčej)
»
Tvrzení - mohou nabývat pravdivostních hodnot - To jestli je něco norma nebo tvrzení se pozná až při interpretaci dané věty - Dále pak můžeme právo chápat jako: • Příkaz - „Choďte do lesa“ • Dovolení - (není zákaz, tedy je dovoleno) nebo „Do lesa se chodit může“ Právo můžeme chápat jako „normativní (sociální) systém“, který ve společnosti:
»
Platí a je uznáván
»
Používá se, tedy skutečně působí
»
Vyvíjí se společně se společností, např. (judikatura) » Vytváří se i každou autonomní vůlí, atd…