Seminární práce: Komparace ústav NDR z roku 1949 a 1968
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:88,4 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta filozofická
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Politologie
- Předmět:Nedemokratické režimy
- Autor:quadra
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:11 strán
- Zobrazeno:774 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:OpenDocument (.odt)
- Jazyk:český
- ID projektu:10545
- Poslední úprava:24.07.2017
1 Úvod
Cílem práce je popis ústav sepsaných a přijatých v Německé demokratické republice v průběhu druhé poloviny 20. století. Na základě analýzy jejich obsahu se následně budu snažit ukázat v kterých bodech se lišily a co naopak zůstalo zachováno po celou dobu od rozdělení Německa po jeho opětovné sjednocení na začátku 90. let 20. století.
Důležitým faktorem při porovnávání obou textu je dichotomie mezi psaným textem a politickou realitou. V případě prvního období se jednalo o dva naprosto odlišné stavy. Druhá ústava z roku 1968 se již naopak nesnažila nic skrývat a svým obsahem se pokusila převést politickou realitu do psané formy a tím celý východoněmecký systém legalizovat. Nicméně i v tomto případě se některé akty politické praxe rozcházeli s ústavní teorií.
Faktem zůstává, že ačkoliv byly texty ústav psány s ohledem na občany a často se jich dovolávaly, realita zůstavala poplatná úzké skupině vůdců režimu. Z této skupiny pak vždy vystupovala jedna vůdčí, charismatická osobnost, dle jejíž popud byla ústava všemožně ohýbána a desinterpretována.
Cílem práce je popis ústav sepsaných a přijatých v Německé demokratické republice v průběhu druhé poloviny 20. století. Na základě analýzy jejich obsahu se následně budu snažit ukázat v kterých bodech se lišily a co naopak zůstalo zachováno po celou dobu od rozdělení Německa po jeho opětovné sjednocení na začátku 90. let 20. století.
Důležitým faktorem při porovnávání obou textu je dichotomie mezi psaným textem a politickou realitou. V případě prvního období se jednalo o dva naprosto odlišné stavy. Druhá ústava z roku 1968 se již naopak nesnažila nic skrývat a svým obsahem se pokusila převést politickou realitu do psané formy a tím celý východoněmecký systém legalizovat. Nicméně i v tomto případě se některé akty politické praxe rozcházeli s ústavní teorií.
Faktem zůstává, že ačkoliv byly texty ústav psány s ohledem na občany a často se jich dovolávaly, realita zůstavala poplatná úzké skupině vůdců režimu. Z této skupiny pak vždy vystupovala jedna vůdčí, charismatická osobnost, dle jejíž popud byla ústava všemožně ohýbána a desinterpretována.