Přístup Adolfa Hitlera k otázce židovství a jeho pojetí antisemitismu je možné rozdělit do tří časových období. První je období od konce první světové války až do jeho zatčení v roce 1923. Druhé je charakteristické zmíněným zatčením a následným pobytem ve vězení. Posledním sledovaným obdobím je sekvence Adolfa Hitlera v čele NSDAP a čele Německa.
Pohlížíme-li na téma antisemitismu v Hitlerově myšlení jako na politickou otázku, je třeba začít jej sledovat od roku 1919. Výchova, především ze strany otce, ho vedla k nenávisti k Židům (Horník, 2009: 17), ale bylo až v roce 1919, kdy poprvé doložitelně formuloval svůj osobní postoj k této tématice. Stalo se tak v dopise z 16. září. Adolf Hitler se zde vyjadřuje ve smyslu, že antisemitismus, by se měl stát politickým tématem a mělo by dojít k zákonnému omezení práv Židů, podobně jako je tomu u cizinců. To by nicméně měl být pouze předstupeň k „nezvratnému odstranění židů jako takových“ (Jäckel, 1999: 48). Konkretizace této myšlenky, způsob provedení, v této době Hitler ještě nekonkretizuje.