V současné odborné literatuře z oblasti pedagogiky, psychologie či lingvodidaktiky je stále častěji zdůrazňován názor, že emoce je třeba chápat jako proměnnou, která významně ovlivňuje procesy učení (se). Tato myšlenka stála rovněž u zrodu předložené disertační práce nazvané „Role emocí při kreativním psaní v cizojazyčné výuce“.
Jak z názvu vyplývá, cílem práce je poskytnout vhled do problematiky emocí v cizojazyčné výuce a prostřednictvím empirického výzkumu popsat jejich úlohu při kreativním psaní. Ambicemi autorky není podat vyčerpávající výklad o daném tématu, ale především nastínit jeho komplexnost. Snaha o interdisciplinární přístup se pak odráží nejen v koncepci teoretické části práce, ale i např. ve volbě výzkumných metod.
Předložená práce je standardně členěna na část teoretickou a část empirickou. Teoretická část nabízí syntézu relevantních poznatků nezbytných pro komplexní uchopení zkoumané problematiky a je rozdělena do tří dílů. První díl je věnován psychologickému úvodu do teorie emocí a vymezení jejich role v psychologii učení. Cílem je osvětlit vztah emocí a motivace, vztah emocí a kognitivních procesů a v neposlední řadě popsat vliv pozitivních a negativních emocí na kognitivní procesy. Druhý díl představují pedagogická východiska. Poněvadž je celá práce vystavěna na myšlence humanizace výuky, je v úvodu nastíněna historie vývoje humanizačních snah v pedagogice. Nemalá pozornost je věnována emocionální složce výuky, především pak vymezení obsahu tohoto pojmu. Tento díl pak uzavírá několik příkladů výzkumů orientovaných na problematiku emocí v pedagogickém kontextu.