Státnicové otázky: Vypracované státnicové otázky pro studijní obor Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:84,6 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Technická univerzita v Liberci
- Fakulta:Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Filozofie
- Studijní obor:Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání
- Autor:quadra
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:180 strán
- Zobrazeno:1 429 x
- Stažené:33 x
- Velikost:3,7 MB
- Formát a přípona:Archiv souborů (.rar)
- Jazyk:český
- ID projektu:10634
- Poslední úprava:14.08.2017
1. Člověk mezi svobodou a sociální podmíněností
Sociologicko-antropologická perspektiva
• socializace a výchova jako proces determinující jedince
• otázka potřeb jedince, jejich podmíněnosti a vlivu na normy a hodnoty jedince
• problematika sociální stratifikace a mobility
Socializace
Socializaci můžeme definovat jako proces utváření a vývoje člověka působením sociálních vlivů a jeho vlastních aktivit, kterými na tyto sociální vlivy odpovídá: vyrovnává se s nimi, podléhá jim, či je tvořivě zvládá.
Socializace zásadním způsobem ovlivňuje nejenom určité oblasti psychiky a chování jedince, ale promítá se i do jeho tělesnosti, působí na utváření jeho vlastností a směrovaní jeho životní cesty, ovlivňuje utváření jeho individuality a svobody a rozhodujícím způsobem ovlivňuje jeho sebepojetí a seberealizaci.
Socializace je proces postupného začleňování člověka do společnosti. „Socializace je celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti.
Socializace - proces vývoje od stadia bezmocného novorozence až po osobu, která si dobře uvědomuje sebe samu a orientuje se ve své vlastní kultuře
-socializace není pouhým „kulturním programováním“, během něhož dítě pasivně vstřebává vlivy, s nimiž přichází do styku
-přestože je proces kulturního osvojování nejintenzivnější v kojeneckém věku a raném dětství, trvá učení a přizpůsobování po celý životní cyklus
Primární socializace: realizuje se v ní první kontakt dítěte se společností a kulturou. Rodina dítěti zprostředkovává zvládání základních vzorců sociokulturního chování a myšlení
Sekundární socializace: významnou úlohu zde sehrává škola. Do této socializace se však promítají jak pozitivní, tak i negativní efekty rodinného působení
Resocializace - u dospělých jedinců, rozpad dosud přijímaných hodnot a vzorců chování, po němž následuje přijetí radikálně nových, radikálně odlišných (instituce omezující osobní svobodu - vězení, léčebny)
Sociologicko-antropologická perspektiva
• socializace a výchova jako proces determinující jedince
• otázka potřeb jedince, jejich podmíněnosti a vlivu na normy a hodnoty jedince
• problematika sociální stratifikace a mobility
Socializace
Socializaci můžeme definovat jako proces utváření a vývoje člověka působením sociálních vlivů a jeho vlastních aktivit, kterými na tyto sociální vlivy odpovídá: vyrovnává se s nimi, podléhá jim, či je tvořivě zvládá.
Socializace zásadním způsobem ovlivňuje nejenom určité oblasti psychiky a chování jedince, ale promítá se i do jeho tělesnosti, působí na utváření jeho vlastností a směrovaní jeho životní cesty, ovlivňuje utváření jeho individuality a svobody a rozhodujícím způsobem ovlivňuje jeho sebepojetí a seberealizaci.
Socializace je proces postupného začleňování člověka do společnosti. „Socializace je celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti.
Socializace - proces vývoje od stadia bezmocného novorozence až po osobu, která si dobře uvědomuje sebe samu a orientuje se ve své vlastní kultuře
-socializace není pouhým „kulturním programováním“, během něhož dítě pasivně vstřebává vlivy, s nimiž přichází do styku
-přestože je proces kulturního osvojování nejintenzivnější v kojeneckém věku a raném dětství, trvá učení a přizpůsobování po celý životní cyklus
Primární socializace: realizuje se v ní první kontakt dítěte se společností a kulturou. Rodina dítěti zprostředkovává zvládání základních vzorců sociokulturního chování a myšlení
Sekundární socializace: významnou úlohu zde sehrává škola. Do této socializace se však promítají jak pozitivní, tak i negativní efekty rodinného působení
Resocializace - u dospělých jedinců, rozpad dosud přijímaných hodnot a vzorců chování, po němž následuje přijetí radikálně nových, radikálně odlišných (instituce omezující osobní svobodu - vězení, léčebny)