Klasická kryptografie se zabývala především šiframi, tj. způsoby utajení zpráv. Patřily sem zejména šifrovací systémy jako jednoduchá záměna, jednoduchá a dvojitá transpozice, Vigenerova šifra a podobně. Často jsou nazývány historické šifrovací systémy.
Druhá světová válka přinesla nebývalý zájem o kryptografii i o kryptoanalýzu. O dříve zatajovaný i opomíjený obor se najednou začaly zajímat hlavy států a generální štáby armád. Není divu, kryptoanalytici jim přinášeli čisté informace z nejvyšších míst velení nepřítele, bez jediného výstřelu a bez rizika. Kryptoanalýza se stala tichou, neviditelnou a účinnou zbraní. Kvalitní kryptografie byla naopak obranným štítem, který umožnil dopravovat tajné zprávy jak do týlu nepřítele, tak na frontu. Nebylo to poprvé, kdy kryptografové a kryptoanalytici zasáhli přímo do bojů, aniž by opustili své kanceláře daleko od fronty. Fascinující historii kryptologie od dávné minulosti až do osmdesátých let minulého století popisuje jedinečná kniha Davida Kahna.
Ve druhé světové válce přínos kryptoanalytiků vyvrcholil. Byl tak nepřehlédnutelný a široký, že zasáhl na všech frontách a ovlivnil všechny hlavní válčící strany. Proto si po válce všechny mocnosti začaly budovat mohutná kryptografická a luštící centra, kryptografická zařízení byla zařazena do kategorie zboží dvojího užití a posuzována stejně jako vývoz tanků nebo letadel.