Předložená Diplomová práce se věnuje problematice procesu řízení rizik na technických změnách v drážní dopravě. První část uvádí současný stav problematiky a její historický vývoj. V praktické části se práce podrobně zabývá nejprve návrhem kroků pro aplikaci společné bezpečnostní metody na technickou změnu strukturálního subsystému železnice dle prováděcího nařízení komise (EU) č. 402/2013 a dále pak samotnou aplikací těchto navržených kroků na skutečnou změnu, kterou je rekonstrukce železničního přejezdu. Součástí práce je vyhodocení přijatelnosti rizik aplikací kodexu správné praxe a jednoznačného odhadu rizik.
Bezpečnost v železniční přepravě je dle výročních zpráv drážního úřadu všeobecně na vysoké úrovní. Toho je dosaženo mimo jiné pomocí náročných legislativních požadavků. Jednou z oblastí, která má vliv na bezpečnost na železnici je hodnocení bezpečnosti změny železničního systému z pohledu tzv. společné bezpečnostní metody, která je dnes specifikována v nařízením komise (EU) č. 402/2013 [4]. Toto nařízení požaduje vypracování hodnocení společnou bezpečnostní metodou pro každou změnu, která se bude provádět v železničním systému podle určitých uvedených kritérií. Společná bezpečnostní metoda je běžně označována zkratkou CSM. Změny jako takové se mohou dělit na změny technické a změny organizační a provozní. Změny organizační a provozní nebudou součástí řešení, jelikož hodnocení jejich bezpečnosti je z důvodu složitosti systému velice specifické dle dané situace. Technické změny, jako například rekonstrukce přejezdů nebo širé trati, opravy a výstavby železničních budov, elektrifikace tratí, zavádění nových železničních souprav nebo stavba nových úseků trati se provádějí s cílem zvýšit bezpečnost a komfort všech dotčených osob. Jedním z nejzákladnějších požadavků nařízení je, aby se zvýšila bezpečnost v rámci změněného systému, nebo aby alespoň zůstala na stejné úrovní. Společná bezpečnostní metoda je tedy proces, který se aplikuje jednorázově před zahájením prací na změně železničního systému. Některé výstupy však navrhovatel musí zachovat po celou dobu životnosti změny. Změny jsou prováděny z iniciativy navrhovatele, kterým je obvykle provozovatel trati. Veškeré změny, které chce navrhovatel provést musí být korigovány touto společnou bezpečnostní metodou. Jejím výsledkem je ověření bezpečnosti nového systému dle možných stanovených zásad přijatelnosti rizik. Tento výsledek je ověřován subjektem pro posuzování, který ověří, zda zpracovatel společné bezpečnostní metody pracoval v souladu s prováděcím nařízením komise (EU) č. 402/2013 [4]. O výsledku svého zkoumání podává zprávu, která se předkládá jako součást dokumentace pro schválení drážním úřadem. Jak bylo uvedeno výše existují zásady přijatelnosti rizik stanovené v prováděcím nařízení komise (EU) č. 402/2013 [4] tyto zásady jsou 3 a jsou označovány jako kodex správné praxe, jednoznačný odhad rizika a referenční systém. Zpracovatel, který aplikuje společnou bezpečnostní metodu má možnost si zvolit, kterou z nich použije, zároveň je možné použít i jejich kombinaci. V rámci nařízení je stanoven postup aplikace společné bezpečnostní metody. Tento postup je však velice obecný a umožňuje různým zpracovatelům zvolit si své vlastní přístupy při hodnocení změn. Toto má za následek že systém hodnocení není jednotný, nejsou definovány postupy k jasnému zpracování jednotlivých části společné bezpečnostní metody. Cílem práce je provést hodnocení bezpečnosti technické změny na skutečném systému, z tohoto důvodu bude v rámci teoretické části vytvořen návrh jasné aplikace procesu řízení rizik, která bude použita na konkrétní technickou změnu v železničním systému a v praktické části potom budou jednotlivé kroky této navrhnuté metodiky aplikovány na železniční přejezd. K návrhu budou použity bežně používáné nástroje pro oblast bezpečnosti jako například checklist, bodové hodnocení, kvantitativní odhad rizik a brainstorming. Výsledkem tedy bude materiál, použitelný jako podklad pro hodnocení bezpečnosti změny na železničním přejezdu.