1. Primitivní funkce k dané funkci, jejich počet. • Funkce F se nazývá primitivní k funkci f na intervalu (a,b), když pro všechny x e (a,b) platí: F’(x] = f(x) • Pokud existuje alespoň jedna primitivní fce pak jich existuje nekonečně mnoho, neboť F(x)+C je také primitivní fcí k f, C je libovolná reálná konstanta. • Množina všech primitivních fcí k fci f se nazývá neurčitý integrál funkce f a značí se ∫f(x)dx. Funkce f se nazývá integrand neboli integrovaná fce, x je integrační proměnná.
2. Integrace substitucí, princip metody. • Spočívá v přechodné náhradě(tzv.substituci) integrační proměnné jinou proměnnou podle zvoleného vztahu mezi nimi. • ∫f(x)dx=∫f(ϕ(t))*ϕ’(t)dt s podmínkou x=ϕ(t)
3. Integrace metodou per partes. • = integrace po částech • ∫u‘ (x)*v(x)dx = u(x)*v(x) - ∫u(x)*v‘ (x) dx • Lze použít opakovaně,využívá se těchto zkušeností: a) derivace polynomu je polynom nižšího stupně b) derivace logaritmických a cyklometrických fcí jsou algebraické c) derivace exponenciálních a goniometrických fcí jsou téhož typu • Používá se pro integraci násobku, cyklometrických a logaritmických fcí, exponencionálních a goniometrických fcí