Syndrom vyhoření, jinak také „burnout“ je v dnešní době poměrně známý jev. Můžeme se s ním setkat všude tam, kde dochází k dlouhodobě se opakujícímu kontaktu lidí, s řešením různých osobních, zdravotních, profesních i jiných problémů. Ve většině případů se syndrom vyhoření váže na pracovní výkon. Postiženi bývají především lidé, jejichž práce je založena na kontaktu a komunikaci s druhými lidmi. Na manažery doléhá v moderních společnostech kvůli výkonnosti stres, psychická zátěž a obava ze selhání. Ve Švýcarsku podle výzkumu trpí 44 % pracujících lidí silným psychickým napětím. Každým rokem národohospodářské náklady stresu a vyhoření představují obrovskou částku. Ovšem tyto částky nevyčíslí zničené lidské osudy, které jsou za těmito problémy. Stres a vyhoření snižují kvalitu života a jsou zátěží jak pro takto postižených lidí, tak i pro celou jejich rodinu.
Rozdíl mezi vyhořením a depresí
Symptomy vyhoření a depresivních stavů částečně překrývají a existuje mezi nimi řada podobností. Pravdou je, že syndrom vyhoření v pokročilém stadiu lze od deprese odlišit jen obtížně. Kromě toho je třeba provést detailní anamnézu pacienta a zjistit veškeré zátěžové faktory, jež k vyčerpání vedly. Řada autorů považuje vyhoření za zvláštní formu deprese. Přesto však mnohé nasvědčuje tomu, že burnout syndrom představuje v porovnání s depresemi daleko složitější problém. Projevuje se zejména vyčerpáním na několika rovinách, tedy charakteristickým vyhasnutím, jež je třeba odlišovat od stavů sklíčenosti, které jsou běžné při depresích.