1.1 Mezní stavy Mezním stavem součásti nebo konstrukce rozumíme stav, kdy kritický díl ztrácí schopnost plnit funkci, pro kterou byl určen. Mezní stav součásti je dán různými faktory, jako je tvar a velikost součásti, opracování, úprava povrchu, průběh zatěžování, vlivy prostředí, teplota, vlastnosti materiálu atd. Vzájemné působení zmíněných faktorů vede k různým projevům mezních stavů, mezi něž patří: • únavový lom, který je nejčastějším případem dosažení mezního stavu (až 90% všech poruch). Vyskytuje se především u součástí proměnlivě zatěžovaných. Jeho výskyt je však ovlivňován všemi ostatními uvedenými faktory.
•
lom z přetížení u poddimenzovaných součástí nebo při nepředvídaném překročení únosnosti (vyskytuje se ojediněle).
•
křehký lom, k němuž dochází především při nízkých teplotách, při častém nebo trvalém konstantním zatížení těsně pod mezí kluzu
•
lom za zvýšených teplot se vyskytuje při působení sil za vyšších teplot, kdy dojde k tečení materiálu (creep)
•
lom způsobený korozí
•
havárie z nadměrné plastické deformace
•
elastická nestabilita