Snaha člověka osvobodit se od fyzických činností a také od jednotvárných a unavujících duševních činností vede k automatizaci těchto činností. Tento proces, při kterém je lidská řídicí činnost při výrobě i mimo výrobní proces nahrazována činností různých přístrojů a zařízení, je nazýván automatizací. Cílem automatizace je tedy odstranění nebo potlačení vlivu lidského faktoru (schopnost včas a přesně zasahovat) na výrobní objekt nebo jiný technický objekt. Příkladem může být např. udržování konstantní teploty v místnosti, udržování výšky hladiny v zásobníku, udržování rychlosti otáčení parní turbíny, udržování vlhkosti v líhni, eliminace poruchových veličin, atd.
Neoddělitelným základem automatizace je řízení. Teoretickou disciplínou, která se zabývá řízením je obor nazývaný kybernetika, jejímž zakladatelem je Norbert Wiener. Kybernetika je věda, která zkoumá obecné vlastnosti a zákonitosti řízení v biologických, technických a společenských systémech. Teoretická kybernetika se zabývá vědami obecného a abstraktního charakteru, tj. teorie systémů, teorie řízení (regulace), teorie informace, teorie algoritmů, teorie her, teorie automatů, teorie učení, atd. Z hlediska praktického využití je možno v rámci aplikované kybernetiky rozlišovat technickou kybernetiku, ekonomickou kybernetiku, organizační kybernetiku, biologickou kybernetiku, pedagogickou kybernetiku, vojenskou kybernetiku, atd. V každém z odvětví aplikované kybernetiky se vždy přitom využívá určitých aspektů teoretické kybernetiky.