Skripta: Nákladové řízení a cenová strategie

Účinné řízení je nutno uplatňovat ve všech oblastech podnikové ekonomiky, oblasti nákladů a cen nevyjímaje. K tomu, abychom mohli účelně ovlivňovat náklady, si musíme nejdříve definovat jejich věcný obsah a na základě toho pak provést jejich klasifikaci. Různá pojetí nákladů tak vedou k různým klasifikacím, a tudíž i různým způsobům nákladového řízení. V podnikové praxi je k nákladovému řízení využíváno zejména účelové členění nákladů (ve vztahu k výkonům, k místu vzniku nákladů, resp. k místu odpovědnosti za náklady) a členění nákladů podle objemu produkce (náklady fixní a variabilní). Pro rozhodování o výši a struktuře nákladů možno aplikovat řadu nákladových ukazatelů a charakteristiky, jako např. relevantní náklady, oportunitní náklady, nákladový benchmarking nebo poměrové ukazatele (průměrné a mezní náklady nebo ukazatele nákladové pružnosti). Na těchto zásadách a významných vazbách jsou v daném objektu postupně probírány a konkrétně demonstrovány relevantní metody, postupy a pravidla nákladového řízení. S členěním nákladů podle objemu výroby na náklady fixní a variabilní úzce souvisí tvorba a analýza nákladových funkcí. Naproti tomu hledisko klasifikace nákladů podle výkonů na náklady přímé a nepřímé umožňuje sestavování nákladových kalkulací jednotlivých produktů, a to buď v absorpční formě pomocí níž určujeme úplné vlastní náklady na výrobek, nebo v neabsorpční podobě, jejímž výsledkem je nejčastěji stanovení příspěvku na úhradu fixních nákladů a zisku. Oba tyto přístupy pak ve spojení s objeme tržeb, resp. s cenou produktu, vedou k analýze bodu zvratu a stanovení faktorů, které ovlivňují jeho dynamiku. Část objektu týkající se nákladového řízení je doplněna o některé moderní přístupy k nákladům (zejména o metodu cílových nákladů a procesních nákladů) a o hodnocení a možnosti uplatnění konkurenčních a nákladových strategií.
Na problematiku nákladového řízení velmi úzce navazuje cenová politika podniku. Je zřejmé, že o úspěšnosti firmy, která je do značné míry poměřována výší vytvořeného zisku, rozhoduje na jedné straně výše úplných vlastních nákladů na produkt, na druhé straně také výše ceny, za niž jsme schopno tento produkt realizovat na trhu. Na nedokonalém trhu již tato cena není parametrická, ale je účelně a cílevědomě ovlivňována zainteresovanými subjekty (výrobcem a zákazníkem). Proto je nezbytné vždy předem analyzovat podmínky na trhu, což nám umožní určit charakteristické znaky trhu, na němž chceme operovat. Vlastní cenový rozhodnutí lze pak simulovat na cenových modelech, na jejichž základě můžeme stanovit optimální cenovou pozici podniku. Konkrétní stanovení výše ceny může vycházet z úplných vlastních nákladů na výrobek (nákladová orientace ceny), z poptávkových parametrů na již fungujícím trhu (poptávková orientace ceny), resp. z cen, které uplatňují konkurenční subjekty v daném oboru (konkurenční a odvětvová orientace). Pro řízení cen je však vždy rozhodující hledisko, které podniku umožní zvolit nejvhodnější cenovou strategii, a to jak s ohledem na očekávaný časový vývoj, tak i ve vztahu k možné konkurenci a potencionálním zákazníkům.