Studijní materiál: Souhrn úkolů z předmětu Filozofie a Teorie výchovy

Úkol 1
Vyhledejte v literatuře a porovnejte různé definice výchovy. Vyberte tu, která je vám nejbližší a svůj výběr zdůvodněte. Pokud žádnou nevyberete, pokuste se o vlastní definici, kterou opět zdůvodněte.

Najít tu, „nejvhodnější“ definici výchovy není vůbec jednoduché. Snad každá definice je postavena a podložena nějakými důležitými myšlenkami či výzkumy. Snad podle definice i lze poznat, čím se autor výroku či definice nejvíce zabýval. Samozřejmě i mě ovlivňuje to, čím „žiji“ a čemu se více věnuji. Tomu se taky spíše přikláním.

Ve většině definicí je psáno, že výchova je „záměrné“ či „cílevědomé“ působení. Avšak jak již mnoho moudrých řeklo, vychovávat máme příkladem. Např. Anton Semjonovič Makarenko říká, že „Učit lze slovy, vychovávat příkladem.“, nebo třeba Albert Schweitzer tvrdí, že: „Dobrý příklad není jednou z možností ovlivnit jiné lidi. Je to jediná možnost.“.
Často se od nás druzí učí to, čím jsme a co děláme, než to, co říkáme a „záměrně či cílevědomě“ utváříme. Mnohokrát si totiž neuvědomujeme, všechny naše zvyklosti, rituály, „skryté“ vlastnosti, které se od nás druzí učí, vnímají, berou si z nás příklad. I proto mě nejvíce oslovuje definice výchovy, kterou B. Blížkovský (1997, s. 23) řadí k nejsložitějším procesům, jež známe: „Výchova je optimalizací člověka a jeho světa, je záměrným zdokonalováním uceleného, uvědomělého, aktivního tvůrčího vztahu člověka (lidí) k světu, tj. k přírodě, společnosti i k sobě samému. Výchova je cílevědomé rozvíjení osobnosti (sociální skupiny), jejích vztahů k světu vnějším i vnitřními faktory jejího utváření a sebeutváření.“

Tato definice v sobě nese něco nejen cíleného, ale často utvářejícího, tvůrčího, vztahového a celkového vztahu člověka k výchově a dokonce sebevýchově.