1. Realita Nedávno jsem se ocitla na organizované diskuzní přednášce o vztahu pedagogiky a sociální práce v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM). Ač v NZDM nepracuji, tak mě tato diskuze velmi zaujala svojí, řekla bych, napjatostí. Různí zaměstnanci NZDM hovořili velmi zkušeně a prakticky, ze svých dlouholetých zkušeností, což mi většinou velmi vyhovuje.
Během krátké chvíle se rozpoutala vášnivá diskuze. Napětí by se dalo krájet, a šlo vidět, že je právě toto téma velmi trápí! Problém během krátké chvíle byl velmi zřejmý. Chtěli by pracovat s mládeží - jen často narážejí na právě tyto problémy! Dalo by se říct: LIMITY!
Pokud jsou tyto organizace „zapsány“ v rejstříku jako sociální zařízení - neměli by rozvíjet ve svém místě pedagogické aktivity. Což je velmi nesnadné a komplikované! Ať už pro samotné sociální pracovníky, tak pro klienty. Platí to samozřejmě i obráceně.