Studijní materiál: Úvod do žurnalistiky - Žánry v žurnalistice

ZPRAVODAJSTVÍ

Flash (=fleš): Velmi stručná, zpravidla jen několikaslovná agenturní informace o mimořádně důležité události. Vydává se bez titulku, má sloužit pouze jako upozornění, že bude potřeba vyčlenit si místo v novinách. V ČTK má nejvyšší prioritu zpráva typu blesk, druhou nejvyšší má právě flash.

Krátce: Krátká zpráva složená z několika vět s vlastním titulkem. Nemusí v ní být přímá řeč.

Zpráva: Každá zpráva musí odpovídat na otázky co, kdo, kdy a kde (na jak a proč odpovídá rozšířená zpráva). Ve zprávě nesmí být v žádném případě názor autora, autor nesmí používat žádné hodnotící výrazy. To nejdůležitější ze zprávy musí být za začátku, aby šla zpráva krátit od konce. Na konci zprávy bývá background, tedy méně důležité, či dřívější informace, souvislosti. Věty musí být krátké, srozumitelné, psané jednoduchým jazykem bez úřednických, policejních a jiných příliš odborných výrazů. Začátek zprávy musí být úderný, poutavý, aby čtenáře povzbudil k dalšímu čtení, zcela jasný na první přečtení. Původní zdroj informací je nutno zcela jasně přiznat (jako první o případu informovala Česká televize aj.) Ve zprávě se používá stejný čas, nestřídá se minulý a přítomný (správně je řekl, uvedl, nikoliv říká, uvedl …). Ve zprávě je lépe používat minulý čas (v reportáži či story zase přítomný). Na začátku zprávy autor cituje zpravidla nejprve obyčejné lidi, až pak jejich problém komentuje nějaký oficiální představitel. I když má článek domicil, musí být zmíněno místo děje na počátku textu. Domicily mohou být maximálně dva oddělené čárkou. Zpráva může začínat slovy přestože, ačkoliv, i když. Zpráva také může klidně začínat přirovnáním či vtipem. Ve zprávě, pokud není kratičká, by měla být přímá řeč, nejlépe hned ve druhém odstavci. V dobré zprávě je bipolarita a konflikt, objevnost. Je nutné vždy vycházet z minimálně dvou, ideálně ze tří zdrojů informací. Prostor k vyjádření musí vždy dostat obě strany sporu. Jen výjimečně lze informace zveřejnit bez vyjádření druhé strany. V tom případě je ale nutné věrohodně vysvětlit, proč tam vyjádření chybí. V prvním odstavci je shrnuta podstata události a nejdůležitější informace. Ve druhém odstavci by měla promluvit osoba, která má k události vztah. Další odstavce informaci rozvíjí a uvádí reakce buď téže osoby, nebo dalších aktérů. Informace se mohou doplňovat, ale také mohou být protikladné. Z hlediska stavby, respektive kompozice, lze zprávy psát buď postupem chronologickým (popisuje událost v časovém sledu, v němž se skutečně stala), akcentujícím (jako první zdůrazňuje nejdůležitější bod informace, aniž by dodržoval časovou nebo faktickou posloupnost) nebo logickým (hledá příčinný vztah. Měla by mít perex, který odpovídá maximálně na dvě až tři ze základních otázek (kdo, co, kdy, kde, jak, proč).