Jak tvrdí Jonathan Culler ve svém Krátkém úvodu do teorie literatury (2002), doby, kdy literaturou byla hlavně poezie, jsou dávno minulé. Nyní se literatura zabývá hlavně povídkami a romány, tudíž se více studují narativy. Jejich studium je pravděpodobně i nezbytné. Tvrdí také, že v podstatě svět kolem nás je narativ a řídí se jeho pravidly (srov. Culler, 2002).
Literární věda se opírá o teorie narativní struktury, o pojem osnovy (děje), různých druhů vypravěče a narativních technik. (Culler, 2002)
Naratologie = ,,Disciplína zabývající se výstavbou vyprávění, tj. teorií a analýzou narativních struktur“ (Karlík, 2002:278). Jak se dále uvádí v Encyklopedickém slovníku (2002), tak u zrodu naratologie stojí dílo Jaromira Jakovleviče Proppa a to Morfologie pohádky (1970). Zde už dává pohádkám určitou dějovou linii, poukazuje na to, co má v jaké části následovat. Rozdělil je do určitých sedmi okruhů jednání a jednatřiceti funkcí v pořadí, jak diktuje pohádka. Např. první fukncí je, že jeden ze členů rodiny opouští domov (srov. Propp, 2008).