Literatura - z lat. slova litera = písmeno (od toho je odvozeno slovo písemnictví = literatura) Výjimečnost literatury spočívá v tom, že pracuje s materiálem, který je výtvorem člověka (s jazykem). Dvě možnosti chápání tohoto výrazu: 1. veškeré písemné projevy 2. pouze umělecké písemné projevy Literaturu dělíme na uměleckou a věcnou. Uměleckou literaturu označujeme také jako literaturu krásnou nebo beletrii. Řadíme do ní lidovou slovesnost i texty umělé literatury. Do věcné literatury řadíme texty zaměřené na zprostředkování praktických informací (články v tisku, odborné knihy, vyhlášky, ale třeba i vzkazy mezi rodinnými příslušníky). Hranice mezi uměleckou a věcnou literaturou není jednoznačná (např. fejetony, autobiografie, cestopisy aj.) Funkce umělecké literatury: estetická, formativní, vzdělávací, výchovná, společenská, zábavná Každý autor i čtenář vkládá do díla své vlastní významy, zkušenosti, touhy a představy. Uměleckou literaturu dělíme: • podle vztahu k určitému společenství (např. literatura světová, evropská, národní, regionální)
•
podle doby vzniku (např.starověká, barokní, soudobá)
•
podle tématu (např. psychologická, historická, detektivní)