Termínem baroko se označuje kulturní a umělecká epocha asi od druhé poloviny 16. století místy až do poloviny 18. století. Původ pojmenování bývá odvozován od portugalského slova barroco –tj. nepravidelná perla, ale někteří uměnovědci je odvozují i z řeckého baros = tíha, hojnost. Tento pejorativní název dali slohu teoretikové klasicismu, kteří ho odsuzovali jako projev zvráceného vkusu. Baroko je totiž opakem renesanční touhy po uzavřené formě, harmonických proporcích, klidu a jednotě. Rozbíjí ucelenou renesanční formu, porušuje renesanční zákony tektonické rovnováhy, vnáší do obrazové kompozice nezvyklý pohyb, ruch a napětí, používá silných dramatických efektů světelných, aby diváka ohromilo a otřáslo jím.
Tyto výklady sice nemusí být jediné možné, vystihují však vhodně chápání baroka jako nové vývojové etapy ve významu něčeho zvláštního, umělého a odlišujícího se od předchozího stavu.