Externality, neboli efekt přelévání, nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti kteří náklady způsobili, či příjmy získali, za ně platili nebo- li jinak řečeno, k externalitám dochází v ekonomice vždy, když "jedinec nebo firma vyvine činnost, která má vliv na jiného jedince nebo firmu a která není zároveň druhou stranou zaplacená (nebo za kterou není druhá strana odškodněna)" (J. E. Stiglitz: Ekonomie veřejného sektoru).
Jako externality označujeme takové činnosti jednotlivců nebo firem, které mají vliv na ostatní subjekty, ale jejichž vliv není jedné ze stran kompenzován. Podle dopadu rozlišujeme externality pozitivní a negativní, dle vzniku na spotřební a produkční. Tržní systém se v některých případech může s externalitami vyrovnat i bez vládních intervencí, např. internalizací externalit nebo kooperativním chováním jednotlivých subjektů. Tržní řešení však nemůže být použito k eliminaci externalit vždy, a to z důvodu existence veřejných statků, transakčních nákladů a nedokonale definovaných vlastnických vztahů. Ke zmírnění důsledků externalit může stát použít pokuty, dotace, regulace nebo právní systém.