Většina z vás si pomyslí, že je to jednoduché, psychologii přece zná a používá každý, všichni se s ní už někdy setkali, někdo se jí dokonce krátce učil na střední škole, psychologové dělají ze života vědu, všude si můžete koupit různé příručky, udělat si testy inteligence…. A přesto stále více lidí si stěžuje na nedostatek času, deprese, neschopnost v navazování přátelských nebo partnerských vztahů, i mnozí studenti si nevěří, mají dojem, že jen ti ostatní jsou úspěšní, vtipní, nezávislí na rodičích, jen oni sami ne. Asi je ani nenapadne, že i takové problémy patří do okruhu problémů, kterými se psychologie a její aplikované obory zabývají. Ponecháme-li stranou historická vymezení psychologie jako - vědy o duši, - vědy o subjektivní zkušenosti či - vědy o chování, můžeme se pokusit o obecnou definici:
Psychologie je věda o lidské psychice, jednání a prožívání.
Je to věda na pomezí věd přírodních, společenských a filosofie. Má mezi nimi klíčové postavení, protože předměty ostatních věd, mohou být poznávány jen subjektem (člověkem), zatímco subjekt může zkoumat a poznávat sám sebe. Psychika je ale vázána i na svůj hmotný základ, biologicky je chápána jako projev činnosti centrální nervové soustavy - mozku. Psychická činnost, chování, jednání, aktivita člověka je jednou ze základních kategorií obecného pohledu na lidskou psychiku. Biologickým předpokladem psychické činnosti jsou tedy funkce nervového systému člověka.