Cestovní náhrady jsou v praxi nejrozšířenějším druhem náhrad poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnancům. Nejčastějším důvodem pro jejich výplatu jsou samozřejmě pracovní cesty, nicméně důvodů pro jejich přiznávání je daleko více. Třebaže pojmově jde o náhradu výdajů vzniklých dotyčnému zaměstnanci, v řadě případů má zaměstnanec nárok na cestovní náhradu, aniž by musel zaměstnavateli prokazovat vynaložení svých výdajů. Cestovní náhrady jsou mimo pracovních cest poskytovány zaměstnancům také při jeho přeložení, dočasném přidělení, přijetí do zaměstnání v pracovním poměru nebo výkonu práce v zahraničí. Při nejobvyklejší důvodu výplaty cestovní náhrady tj. pracovní cestě nebo mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště jsou zaměstnavatelem na základě § 156 zákona č. 262/2006 Sb. poskytovány následující náhrady: a) jízdních výdajů, b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny, c) výdajů za ubytování, d) zvýšených stravovacích výdajů ("stravné"), e) nutných vedlejších výdajů.