Seminární práce: Optimalizace dopravní trasy na konkrétním případu
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,2 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Univerzita Hradec Králové
- Fakulta:Fakulta informatiky a managementu
- Kategorie:Ekonomika
- Podkategorie:Logistika
- Předmět:Logistika
- Autor:royal.cut
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:28 strán
- Zobrazeno:990 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,9 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:11545
- Poslední úprava:12.02.2018
Doprava je charakterizována jako činnost spjatá s cílevědomým přemisťováním osob a hmotných předmětů v nejrůznějších objemových, časových a prostorových souvislostech za použití různých dopravních prostředků a technologií. Pro současnou dopravu je charakteristické:
• Jednotlivé přepravní náklady se podstatně liší v závislosti na geografické poloze. Tento trend podporuje restrukturalizaci dopravních systémů, což může vyvolat změnu podmínek pro rozvoj měst a regionů. Zvětšuje se mezní rozpětí přepravních nákladů, dominantní postavení získávají nejefektivnější druhy doprav pro každý typ přemístění.
• Se zvyšující se životní úrovní si lidé stále více uvědomují hodnotu faktoru času, což ovlivňuje jejich nároky na dopravu a její kvalitu.
• Roste vliv jednak celoevropských, jednak regionálních orgánů řízení dopravy. Úloha vlád se převážně týká zajištění rozvoje dopravní infrastruktury a kontroly nad dodržováním pravidel ekonomického chovní subjektů tak, aby rostoucí konkurence vedla ke společenské efektivnosti dopravních systémů. Uživatelé dopravní infrastruktury kromě daní platí za náklady, které vyvolali. Dotace do dopravy jsou účelně vázány a je dbáno na to, aby nepůsobily deformaci tržních podmínek.
• Mýtné se vybírá pouze tam, kde není jiná možná varianta (tunely, mosty) a kde je třeba podpořit soutěž a usměrnit nároky (zpoplatnění uživatelů městských komunikací), nebo kde uživatel musí zaplatit zvláštní služby (dálnice s provozem kombinujícím dálniční a železniční režim). Komplexní systém plánování je určitým předpokladem, stejně tak jako prohlubování spolupráce s veřejností.
• Požadavky na dopravní kapacity a služby trvale rostou, zvyšuje se hybnost. Alternativou proti možným extrémním důsledkům těchto tendencí musí být racionální opatření týkající se dopravní vybavenosti a dostupnosti na jednotlivých úrovních územních městských plánů rozvoje tak, aby se minimalizovali nároky na individuální dopravu. Problémem zůstává praktická aplikace této zásady vzhledem k dalším možným faktorům ovlivňujícím řešení (např. náklady na bydlení a jejich vývoj).
• Jednotlivé přepravní náklady se podstatně liší v závislosti na geografické poloze. Tento trend podporuje restrukturalizaci dopravních systémů, což může vyvolat změnu podmínek pro rozvoj měst a regionů. Zvětšuje se mezní rozpětí přepravních nákladů, dominantní postavení získávají nejefektivnější druhy doprav pro každý typ přemístění.
• Se zvyšující se životní úrovní si lidé stále více uvědomují hodnotu faktoru času, což ovlivňuje jejich nároky na dopravu a její kvalitu.
• Roste vliv jednak celoevropských, jednak regionálních orgánů řízení dopravy. Úloha vlád se převážně týká zajištění rozvoje dopravní infrastruktury a kontroly nad dodržováním pravidel ekonomického chovní subjektů tak, aby rostoucí konkurence vedla ke společenské efektivnosti dopravních systémů. Uživatelé dopravní infrastruktury kromě daní platí za náklady, které vyvolali. Dotace do dopravy jsou účelně vázány a je dbáno na to, aby nepůsobily deformaci tržních podmínek.
• Mýtné se vybírá pouze tam, kde není jiná možná varianta (tunely, mosty) a kde je třeba podpořit soutěž a usměrnit nároky (zpoplatnění uživatelů městských komunikací), nebo kde uživatel musí zaplatit zvláštní služby (dálnice s provozem kombinujícím dálniční a železniční režim). Komplexní systém plánování je určitým předpokladem, stejně tak jako prohlubování spolupráce s veřejností.
• Požadavky na dopravní kapacity a služby trvale rostou, zvyšuje se hybnost. Alternativou proti možným extrémním důsledkům těchto tendencí musí být racionální opatření týkající se dopravní vybavenosti a dostupnosti na jednotlivých úrovních územních městských plánů rozvoje tak, aby se minimalizovali nároky na individuální dopravu. Problémem zůstává praktická aplikace této zásady vzhledem k dalším možným faktorům ovlivňujícím řešení (např. náklady na bydlení a jejich vývoj).