Josef II., od roku 1765 císař německý a spoluvladař matčin v Dědičných zemích, jak se tenkrát habsburskému panství říkalo, míval často odchylná mínění od své matky, pokud šlo o politickou správu říše. V ničem však nebyla vzdálenost názorů mezi nimi větší jako ve věcech církevních a náboženských.
Nehledíc k tomu, co Josef II. nassál z francouzských encyklopedistů (Josef četl Voltaira), co z tehdejšího obecného proudění osvícenského v Německu a od vynikajících liberálů, kteří obklopovali matčin dvůr i jeho mládí, zdá se, že nejsilnější popudy a dojmy osobní dodaly mu české poměry.