Teorie podnikových financí byly do konce 19. století součástí tzv. nauky o podniku. Teprve počátkem 20. století v souvislosti se vznikem velkých průmyslových celků (především v USA) se finance podniku začaly postupně vyčleňovat ze souhrnné teorie podnikové ekonomiky jako samostatná vědecká disciplína, jejíž součástí je finanční řízení. Z historického pohledu byl význam podnikových financí nejprve spatřován v získávání finančních zdrojů v souvislosti se zakládáním podniku, později byl větší důraz kladen na využití finančních zdrojů včetně hodnocení finanční situace podniku, měření nákladů kapitálu, kvantifikace rizika a formy ochrany proti riziku. V současné době se klade důraz na jejich úlohu na všech stupních rozhodovacího procesu podniku za použití výpočetní techniky, což vede k dalšímu zdokonalování finančního rozhodování v oblasti majetkové a finanční struktury podniku, zvýšená pozornost je věnována využívání nových nástrojů finančních trhů (např. opcím, futures) a v neposlední řadě je věnována značná pozornost otázkám finančního řízení velkých mezinárodních firem.
V reálné praxi tvoří podnikové finance nedílnou a integrující část ekonomické činnosti podniku, související s pohybem peněžních prostředků, podnikového kapitálu a finančních zdrojů. V podnikové praxi dochází k relativnímu osamostatnění finančních útvarů v podniku. Postupně se finanční manažeři a finanční specialisté stávají členy vrcholového řízení a zároveň získávají rozhodující postavení v ekonomickém rozhodování podniku. Začala se vyvíjet nová ekonomická a finanční vědní disciplína pod názvy „corporate finance“, „business finance“, „managerial finance“, nebo „financial management“, které jsou v určitých případech svou podstatou zaměnitelné.