Na sklonku předhistorického období bylo vynalezeno písmo (počátek pozdějšího hieroglyfického písma). Jedná se o skupiny obrázků
nebo jednotlivé obrázky, jimž chybí zvuková hodnota, ale ne smysl. Je to písmo velmi složité, v němž některé znaky vyjadřovaly celá slova a jiné slabiky nebo jen hlásky a kde, podobně jako u většiny semitských jazyků se nezachycovaly samohlásky, se vyvinulo v pevně propracovanou soustavu, jež zůstala v užívání po celé tři tisíciletí. Vynálezem písma skončilo pro Egypt období předhistorické a začalo období historické. Egypťané neznali absolutní chronologii, tj. datování od pevného začátku. Události datovali podle let vlády současného krále, ale to je nespolehlivé, protože někdy vládlo i několik králů najednou. První se pokusil vnést přehled do dějin egyptský kněž Manehto. Zařadil panovníky od prvního "historického" Meniho po ovládnutí Egypta Alexandrem Velikým do 31 dynastie. Dynastií nemínil pokrevně spřízněné rody, ale skupiny králů, kteří pocházeli ze stejného města nebo území nebo vládli v jednom městě. V 19. století německý egyptolog Richard Lepsius dal podnět k přehlednějšímu rozdělení egyptských dějin. Rozdělil je na tři epochy. Postupně se vžilo rozdělení Manehtovo na dynastie.