4.1 Struktura lesního ekosystému Struktura lesního ekosystému je dána jeho skladbou, složením, a to posuzovanou z různých hledisek. Představuje souhrn znaků, které lze v daném časovém úseku pozorovat. Lesní ekosystém je tvořen různými složkami (kompartimenty). Je možno popisovat např. strukturu lesních ekosystémů ve směru horizontálním či vertikálním. V prvním případě se jedná o vylišení a popis částí lesa (souboru porostů, ekosystémů) s výrazně odlišným vzhledem, fyziognomií. Hovoříme též v některých případech o struktuře lesa, jeho textuře, a to především ve smyslu pěstebním, popřípadě ochrany přírody (analýza stavu lesního komplexu). Ve druhém případě se většinou zabýváme jednotlivými dílčími ekosystémy s relativně homogenní skladbou a provádíme podrobnější analýzu. Lze též mluvit o vnějším a vnitřním uspořádání lesa. Znaky struktury mohou být trvalé, dané přírodními podmínkami či lidským zásahem, nebo dočasné a mohou se měnit během vývoje lesního ekosystému.
4.1.1 Druhová struktura Nejzákladnější je hledisko druhů, vytvářejících živá společenstva, tj. aspekt diverzity, biodiverzity, tedy hledisko druhové. Lze sem přiřadit i hledisko genetické, tedy složení populací a zastoupení proveniencí a klonů. Je možno rozeznávat původní, autochtonní, a nepůvodní, alochtonní, druhy a populace. Ty mohou být z nejrůznějších pohledů (ochranářský, pěstební, komerční) stanovištně vhodné nebo nevhodné. pro analýzu lesních ekosystémů a pro jejich management je důležité rozeznat, zda jsou lesní porosty přirozeně či sekundárně nesmíšené, složené převážně z jedné dřeviny s maximálně 10 % příměsí jiné dřeviny, nebo smíšené. První případ je v našich přirozených podmínkách poměrně vzácný (horské smrčiny, bučiny) a výskyt nesmíšených porostů spíše naznačuje nějaký silný vnější tlak na ekosystém (selektivní těžby, požáry, pastva apod.).