Léčba chronických onemocnění znamená velkou zátěž pro pacienta, jeho okolí i zdravotnický systém. V současné době se začíná přecházet od biomedicínského pojetí nemoci, kde byla důležitá jen biologická stránka onemocnění k pojetí holistickému, tzn. že pacient je vnímán jako bio-psychosociální jednotka. Je důležité vědět, jak pacient vnímá svoji nemoc a jak ji prožívá. Medicínsky se dá ovlivnit jeho fyzický stav, ale musíme vědět, jak nemoc ovlivňuje jeho kvalitu života. Většina chronických onemocnění je doživotních a člověk se musí naučit se svým handicapem žít. Zdravotní stav ovlivňuje člověka komplexně, proto se v současné době klade důraz na zkoumání kvality života. Tímto problémem se zabývá katedra Veřejného a sociálního zdravotnictví, a především její subkatedra Sociální a klinické farmakologie. Hypertenze patří podle ICHS k nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním. Antihypertenzivní léčba dokáže snížit cerebrovaskulární a kardiovaskulární morbilitu i mortalitu a změnit průběh hypertenze. Arteriální hypertenze je jedním ze základních rizikových faktorů vývoje aterosklerózy, rozvoje ICHS a CMP. Na počátku padesátých let byla léčba hypertenze pouze nefarmakologická, až objev účinných antihypertenziv znamenal velký pokrok a vedl ke změně prognozy hypertenze. Zajímalo mne tedy, jak vnímají kvalitu života pacienti s hypertenzí, léčení farmaky.