Práce se zaměřuje na problematiku ortopedického postižení, kterým je vykloubení kyčlí, které může být u jedince přítomno již od narození, ale může se také prezentovat až v pozdějším věku (např. v důsledku úrazového mechanismu apod.). Kubát (1992) uvádí, že diagnostikování a léčba této ortopedické vady spočívá v technice, že jsou u dítěte pomalu roznožovány nožky, kdy v určitém stádiu dojde k přeskoku a vykloubená hlavice lemuru „zaskočí“ do kloubní jamky.
Uvedené onemocnění lze, ve většině případech, efektivně léčit a vyléčit, ale je potřebné, aby byla zajišťována prevence nadměrného zatěžování končetiny, aby nedošlo k progresi postižení a deformity, kdy by se stav mohl ještě více zhoršit a tudíž i léčba by následně byla mnohem svízelnější a zdlouhavější (Trojan et al, 2005). U tohoto postižení se uplatňuje realizace konceptu tzv. ucelené rehabilitace (Jesenský, 1995).