1. Realismus versus neorealismus v myšlení o mezinárodních vztazích: vývoj realistického myšlení od čtyřicátých let 20. století, hlavní východiska a závěry realismu, klasický realismus versus neorealismus, neo-neo syntéza
Realismus =představa, že MV a mezinárodní politika je neustálý boj o moc, kde silnější ovládá slabšího a převládají egoistické zájmy, kladen důraz na možnost vznikajícího konfliktu - Realismus je v opozici vůči liberalismus a je dominantní zejména v 30. a 40. letech 20. stol - Klasický realismus vychází z interpretace lidské morálky = základní složkou lidské povahy je sobectví a zájem jedince → aplikovatelné na státy
Předchůdci realismu: - Thukydidés - Dějiny peloponéské války - válku interpretuje bez odkazu na nějaké bohy a nadpřirozené síly, Sparta podle něj vyhrála z praktických a strategických důvodů - Machiavelli - Vladař - soubor k návodů jednání úspěšného panovníka, lidem jde jen o majetek a moc - T. Hobbes - Leviathan - ptá se na vznik států, přirozeným stavem je stav anarchie - člověk člověku vlkem - musíme ustanovit panovníka, kterej bude řešit spory, panovník nás ale bude moci trestat, dojde tak k monopolizaci násilí, panovník nad námi bude vládnout, ale chrání nás od důsledků přirozeného stavu