1. Základní pojmy: pojem mezinárodního práva. Vymezení vůči vnitrostátnímu právu. • Je to systém právních norem, které upravují vztahy mezi státy a jinými mezinárodními subjekty. Je to soubor právních norem, ze kterých plynou jak práva, tak povinnosti a tyto normy jsou adresovány subjektům mezinárodního práva. Hlavním subjektem je stát, může jít také ale také o mezinárodní vládní organizace. Kdekoli je společnost, je také právo. Pokud bude fungovat určitá podoba mezinárodní společnosti, budou se vztahy mezi subjekty této společnosti řídit mezinárodním právem. • V rámci mezinárodního práva nefunguje rozdělení moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Typická je horizontální struktura. O mezinárodním právu se někdy hovoří také jako o právu, které upravuje vztahy mezi subjekty, které jsou si formálně rovny. Horizontální povaha se promítá do oblasti tvorby mezinárodního práva. Normotvorný proces probíhá v decentralizované podobě nikoli na úrovni centrálního legislativního orgánu. Rozhodnutí jsou na jednotlivých suverénních státech, proto jsou normy často výsledkem kompromisů, což vede k nepřesnosti a obecnosti ustanovení. Také vynucování právních závazků je na suverénních státech. • Zvláštním problémem je úprava soudní moci. V horizontálním systému není daná automatická příslušnost soudních orgánů k řešení případů porušování mezinárodního práva. Aby mohl MSD rozhodovat, musí jednotlivé státy přijmout jeho jurisdikci (ČR nepřijala). • Mezinárodní právo lze charakterizovat jako systém, v jehož rámci hlavní subjekty (suverénní státy), právo nejen samy tvoří, ale samy ho vykládají a vynucují. Tím se liší od vnitrostátního práva.