Trh práce je značně konkurenčním místem s tvrdými podmínkami a faktor úspěchu či neúspěchu v této oblasti působnosti je determinantou i pro kvalitu osobního života. Mezi neúspěšné účastníky pracovního trhu patří nezřídka i osoby s nízkým vzděláním. Bez ohledu na příčiny nízké úrovně jejich dosaženého vzdělání je tato skutečnost výrazným faktorem ovlivňujícím úspěšnost na trhu práce.
Zodpovědné autority a instituce se samozřejmě snaží prostřednictvím různých opatření tuto negativní skutečnost řešit a zvýšit šance na uplatnění nízkokvalifikovaných, ale i dalších znevýhodněných kategorií na trhu práce. Mezi tato opatření patří i rekvalifikace, které jako součást aktivní politiky zaměstnanosti usilují prostřednictvím zvýšení či změny kvalifikace o vyšší míru zaměstnanosti i lepší zaměstnatelnost neúspěšných účastníků pracovního trhu. Dobrý záměr je jedna věc, jak efektivní je však fungování v realitě? Mají ti skutečně nejvíce potřební, tj. ti, jejichž kvalifikace je tou hlavní bariérou pro uplatnění na trhu práce, dostatečný přístup k rekvalifikačním kurzům a mají tyto kurzy potřebnou kvalitu? V souvislosti s tímto tématem se nabízí řada otázek, hlavním cílem naší práce však bude zjistit, jaké přínosy mají rekvalifikace pro osoby s nízkým vzděláním. Jako specifickou lokalitu pro výzkumnou činnost jsme zvolili okres Brno-město, jednak s ohledem na dostupnost, ale také s přihlédnutím na profil Brna jako druhého největšího města ČR, což sice na jednu stranu přináší velké množství pracovních příležitostí, na stranu druhou je tento fakt spojen s řadou sociálních problémů.