Seminární práce: Vývoj rodinné politiky v Čechách a na Slovensku
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:79,1 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Fakulta sociálních studií
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Sociální vědy
- Předmět:Rodinná politika
- Autor:royal.cut
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:4 strán
- Zobrazeno:836 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.docx)
- Jazyk:český
- ID projektu:11959
- Poslední úprava:23.04.2018
Česká republika
V době před rokem 1948 komplexní vědomá podpora rodiny v tehdejším politickém uvažování nehrála příliš velkou roli, což bylo dáno relativně příznivým populačním vývojem a zároveň přetrváváním tradičního modelu rodiny ještě výrazně neohroženého strukturálními sociálními změnami.
Nástup komunistické diktatury před více než padesáti lety znatelně zasáhl dosud přirozeně se rozvíjející českou společnost. Demodernizace sociálního prostoru, o níž se v této souvislosti někdy hovoří, znamenala zánik určitých prvků hospodářského systému a především zásadní přetvoření sociální struktury. Také česká rodina jako svébytný sociální systém nezůstala bez následků.
Na úrovni politické byl vývoj české rodiny v letech 1948 - 1989 poznamenám především trvající tendencí státní ingerence do všech soukromých oblastí lidského života.
Tradiční funkce rodiny - výchovná, socializační aj. - byly postupně přejímány totalitním státem, který se snažil omezit okruh působnosti rodiny především na její biologicko-reprodukční funkci. I přes tento institucionální tlak však rodina zůstávala především místem mezigenerační solidarity a vzájemné pomoci.
V době před rokem 1948 komplexní vědomá podpora rodiny v tehdejším politickém uvažování nehrála příliš velkou roli, což bylo dáno relativně příznivým populačním vývojem a zároveň přetrváváním tradičního modelu rodiny ještě výrazně neohroženého strukturálními sociálními změnami.
Nástup komunistické diktatury před více než padesáti lety znatelně zasáhl dosud přirozeně se rozvíjející českou společnost. Demodernizace sociálního prostoru, o níž se v této souvislosti někdy hovoří, znamenala zánik určitých prvků hospodářského systému a především zásadní přetvoření sociální struktury. Také česká rodina jako svébytný sociální systém nezůstala bez následků.
Na úrovni politické byl vývoj české rodiny v letech 1948 - 1989 poznamenám především trvající tendencí státní ingerence do všech soukromých oblastí lidského života.
Tradiční funkce rodiny - výchovná, socializační aj. - byly postupně přejímány totalitním státem, který se snažil omezit okruh působnosti rodiny především na její biologicko-reprodukční funkci. I přes tento institucionální tlak však rodina zůstávala především místem mezigenerační solidarity a vzájemné pomoci.