„Leží tam sníh v zimě i v létě, zuří tam vítr, déšť, věje písek a padají kameny
. Cesta je nerovná a nebezpečná, přerývaná příkrými skalními útesy a propastmi. Hora zde znamená kamennou stěnu strmící do výšky tří tisíc metrů ... bez jakékoli pevné opory pro nohu poutníkovu.“ To je úryvek z textu čínského poutníka Fa-siena z 5. století. Vylíčil v něm podmínky, s nimiž se setkal na své pouti z Indie do Číny v určitých úsecích hedvábné cesty.
Tato starověká cesta spojovala Čínu na východě a Evropu na západě. Procházel středem asijské pevniny a její na sebe navazující úseky překonávaly vzdálenost více než 8000 kilometrů! V okolí hedvábné cesty žilo mnoho národů Číňané a Evropané, ale i Hunové, Mongolové, Íránci, Arabové a Turci. Během 1600 let své existence sloužila hedvábná cesta jako důležitý komunikační spoj mezi těmito odlišnými kulturami.