Diplomová práce: Společenská odpovědnost firem v malých a středně velkých podnicích

V současné době se (nejen) naše společnost nachází v hospodářské krizi. Experti na ekonomiku se předhánějí ve vymýšlení nejrůznějších technických prostředků a způsobů, jak co nejlépe a nejrychleji ekonomiku opět oživit. Potůček (2007) přichází se zajímavým tvrzením, totiž že deficitem naší společnosti a ekonomiky není nízká úroveň rozvoje ekonomiky, ale nízká úroveň důvěry ve společnosti, jež má následně negativní důsledky pro ekonomiku. Ve výzkumu, který Potůček realizoval, bylo přes 57% oslovených respondentů přesvědčeno, že obyvatelé České republiky už nejsou ochotni přinášet oběti kvůli lepší společné budoucnosti a pouze 20% dotázaných vyjádřilo přesvědčení, že většině lidí je možné důvěřovat. Tento fakt se následně promítá do omezené možnosti realizace jakékoli kolektivní strategie v zájmu veřejného blaha, přičemž deficit vzájemné důvěry je zároveň možno chápat i jako deficit důvěry ve společnou akci. Moderní prosperující společnost je však postavena na vzájemné důvěře občanů. Jak říká Potůček (2007, s. 154): „Deficit vzájemné důvěry občanů nás proto od moderní společnosti vzdaluje více, než momentální zaostávání za technickým vývojem.“

Na atmosféru ve společnosti má mimo jiné značný vliv i stávající tržní prostředí, respektive nastavení podmínek pro fungování jednotlivých firem. Výrazným problémem tržního prostředí je někdy stále přetrvávající názor, že hlavní funkcí firem je přinášet zisk svým akcionářům. To firmy může vést k tomu, aby tam, kde jim nehrozí žádný postih, si jako cestu ke zvyšování zisků volili ničení přírody, porušování lidských práv nebo vykořisťování zaměstnanců. Firmy, které působí na evropském trhu, by však neměly budovat svůj zisk prostřednictvím porušování lidských práv a ničení životního prostředí. Omezená odpovědnost nesmí být zneužívána pro obohacování firem na úkor přírody a lidí. Podle právních předpisů firmy odpovídají za své činy pouze omezeně a to kapitálem, který vynaloží na určitý projekt. Vedlejším důsledkem tohoto však může být zproštění mateřské společnosti, akcionářů, ředitele i členů správních a dozorčích rad odpovědnosti za dopady činnosti těchto firem (V čem je problém?, 2006). Takovéto nastavení tržního prostředí rozhodně nepřispívá k vytváření atmosféry důvěry ve společnosti, spíše naopak.

Účinným nástrojem, kterým lze řešit výše naznačený problém je začlenění konceptu společenské odpovědnosti firem, jakožto moderního způsobu řízení do běžné firemní praxe. Koncept společenské odpovědnosti vznikl v sedmdesátých letech minulého století v zahraničí a byl původně určen pro velké firmy. Díky růstu nadnárodních společností a jejich propracované firemní strategii a hodnotovému systému se tento koncept přenesl i do dalších poboček v různých zemích, tedy i na naše území. Přesto se o tomto konceptu mluví v našem prostředí teprve posledních zhruba deset let a zmiňovaný koncept u nás není zdaleka tak zakořeněný jako je tomu v zahraničí. Nejmenší povědomí o tomto konceptu panuje mezi malými a středně velkými firmami, které však na našem území tvoří dvě třetiny všech firem. Z těchto důvodů se autorka práce rozhodla zaměřit právě na malé a středně velké firmy.